Začaly Týdny pro Duševní zdraví - Mýty a fakta III
31/10Ačkoliv v oblasti duševního zdraví můžeme v současné době pozorovat výrazně kvalitnější osvětu, než tomu bylo v letech předchozích, bohužel se ukazuje, že ve vztahu k lidem s duševním onemocněním stále přetrvávají značné předsudky a negativní stereotypy. Ve svém důsledku vedou tyto chybné domněnky, mýty a nepřesné informace ke stigmatizaci a diskriminaci, jež zpravidla prostupuje mnoha aspekty jejich života. Duševní zdraví, stejně jako zdraví tělesné, určuje kvalitu života každého člověka. Přesto existují nepochopitelně velké rozdíly mezi tím, jak tyto dvě skupiny vnímáme. U nemocí těla lépe chápeme, že jde spíše o vnější okolnost v životě jedinečného člověka, ovšem u nemocí duše je stále velmi snadné vnímat obrovské skupiny lidí s různými problémy tak, jako by nemoc zcela vystihovala, kým jsou a jací jsou. Nevadí nám proto říct: „Jana je schizofrenička“, přestože bychom nikdy neřekli: „Jana je chřipkařka“ nebo „Jana je rakovinářka.“
7) Duševní onemocnění se netýkají dětí a dospívajících
Ve skutečnosti se s duševními problémy potýká každé páté dítě nebo mladistvý. Zároveň až
70 % duševních onemocnění projevujících se v dospělosti, má své počátky již v době dětství
a dospívání. Důležité ovšem je, že u téměř 80 % osob, které v tomto období vyhledají pomoc, dochází k výraznému zlepšení.
8) Lidé s duševním onemocněním nejsou v naší společnosti diskriminováni
Stigmatizace a diskriminace osob s duševním onemocněním ve společnosti stále přetrvává.
Dle výsledků výzkumu realizovaného na české populaci se s nějakou formou diskriminace
(přátelé, lékař, vzdělávání, zaměstnání atd.) setkalo téměř 85 % respondentů (Interní výzkum NUDZ, 2017). Ukazuje se také, že například pouze 20 % lidí v Česku by bylo ochotných mít za spolupracovníka člověka s duševním onemocněním. Pro srovnání, ve Velké Británii je toto číslo výrazně vyšší a dosahuje až 68 %.
9) Když člověk přizná svůj problém, budou si lidé myslet, že je blázen a bude hospitalizován
Většina osob s duševním onemocněním nepotřebuje hospitalizaci. Ta se užívá pouze
v situaci, kdy se jedinec nachází v ohrožení života nebo může být nebezpečný svému
okolí. I v případě, kdy k hospitalizaci dojde, se může jednat pouze o týdny či dny pobytu.
Hlavním cílem je dané osobě v co nejkratší době pomoci a ulevit jí.
7) Duševní onemocnění se netýkají dětí a dospívajících
Ve skutečnosti se s duševními problémy potýká každé páté dítě nebo mladistvý. Zároveň až
70 % duševních onemocnění projevujících se v dospělosti, má své počátky již v době dětství
a dospívání. Důležité ovšem je, že u téměř 80 % osob, které v tomto období vyhledají pomoc, dochází k výraznému zlepšení.
8) Lidé s duševním onemocněním nejsou v naší společnosti diskriminováni
Stigmatizace a diskriminace osob s duševním onemocněním ve společnosti stále přetrvává.
Dle výsledků výzkumu realizovaného na české populaci se s nějakou formou diskriminace
(přátelé, lékař, vzdělávání, zaměstnání atd.) setkalo téměř 85 % respondentů (Interní výzkum NUDZ, 2017). Ukazuje se také, že například pouze 20 % lidí v Česku by bylo ochotných mít za spolupracovníka člověka s duševním onemocněním. Pro srovnání, ve Velké Británii je toto číslo výrazně vyšší a dosahuje až 68 %.
9) Když člověk přizná svůj problém, budou si lidé myslet, že je blázen a bude hospitalizován
Většina osob s duševním onemocněním nepotřebuje hospitalizaci. Ta se užívá pouze
v situaci, kdy se jedinec nachází v ohrožení života nebo může být nebezpečný svému
okolí. I v případě, kdy k hospitalizaci dojde, se může jednat pouze o týdny či dny pobytu.
Hlavním cílem je dané osobě v co nejkratší době pomoci a ulevit jí.